Příchod domů
Převoz a a následné vypuštění do úplně neznámého prostoru znamená pro psí mrně obrovské psychické zatížení: opouští totiž známé místo, svou matku, lidi, na které bylo zvyklé a známé pachy.
Chovejte se proto klidně, tvařte se lhostejně, jakoby nic. Po příchodu domů zabraňte bouřlivému přivítání, kdy každý si chce štěňátko pohladit a pochovat. Nechte pejska v klidu prozkoumat svůj nový domov a pozorně ho sledujte.
Je dobré mít předem připravena dvě důležitá místa. Za prvé to, kde bude mít pejsek svou misku s krmivem, za druhé to, kde bude v noci spát.
Toto druhé místo je mimořádně důležité pro psychickou vyrovnanost zvířete – zde nalezne klid, bezpečí a jistotu právě proto, že zde bude spát vždy a že zde bude navyklé.
Pokud máte pocit, že je pejsek ze své první průzkumné výpravy již unavený, zaveďte (nebo odneste) jej do jeho koutku, kde bude spát. Jestliže má ale chuť ještě pobíhat, nechte ho, ať si klidně pokračuje v objevování, pak ho teprve odneste tam, kde bude spát. Bude-li třeba, zopakujte tento manévr desetkrát, dříve či později pochopí. Už v této chvíli je důležité důsledně leč trpělivě trvat na svém (a čelit chuti psa, aby bylo po jeho).
V noci by mělo být štěně od vás odloučeno. Mezi štěnětem a vámi by měly být zavřené dveře. Jakmile si jednou – od první noci – na toto odloučení zvykne, bude lépe snášet vaši nepřítomnost, kdykoliv půjdete z domova bez něho. Samozřejmě, že bude kňučet a naříkat a vám ho bude strašně líto, ale musíte vydržet a nepovolit. Můžete mu však odloučení „zpříjemnit“. Dejte k němu jeho hračky, popř. svůj starý svetr, fleecovou mikinu, ke které se může přitulut. Můžete mu nechat svítit malou lampičku, popř. hrát rádio či televizi (pozor na kabely!). Protože nebudete moci štěně kontrovat, dejte z jeho dosahu vše, co by jej mohlo ohrozit či zranit.

Krmení
Jídelní kout by mělo být místo, kde se pejsek v klidu nažere, aniž by někdo kolem něj neustále chodil, hladil si ho, či jinak vyrušoval.
Stůjte v klidu u misky s potravou a počkejte, až se pejsek nají. Někdy má snahu vás provokovat k mazlení a hraní, ale na to nedejte. Když vidíte, že již nemá o jídlo zájem, misku mu odeberte. Nenechte se zneklidnit tím, že nedojedl určenou dávku, za pár dní se to srovná, velice rychle zjistí, že se jí v určenou hodinu a jinak není nic.
Před jídlem by mělo být štěně řádně vyvenčeno a vyběháno, tělo je pak připraveno na dávku potravy. Vedle žrádla je nutné vždy umístit misku s vodou, kterou pravidelně vyměňujte.
A ještě jedna důležitá věc: nikdy, opakuji nikdy nesmí pes dostat zbytky jídla od stolu a to ani od návštěvy. Pokud mu chcete něco lákavého nechat, dejte mu to vždy do misky.

Do půl roka je vhodné krmit 3x denně, pak 2x. Pro velká plemena se doporučuje i v dospělosti rozdělit krmnou dávku na dvě poloviny a krmit ráno a večer. Předchází se tím torzi žaludku.

Čistotnost
Psi jsou od přírody čistotní, nikdy si neznečistí svůj pelíšek ani jeho okolí. My jen musíme ukázat pejskovi, kde je to správně. Moč a stolice jsou jeho způsob, jak komunikovat s okolím, psi značkují své území, nechávají vzkazy pro kolegy svého biologického druhu. Pokud tedy udělá doma loužičku, je zbytečné jej za to kárat, strkat mu do ní čumáček, či jinak trestat. Štěně to nepochopí a může to zbytečně narušit jeho důvěru ve vás.
Sledujte štěně, co dělá. Pokud se chystá vykonat potřebu, přeneste jej ihned na místo, které jste předem určili, a pak mu dejte najevo, že vám udělalo radost. Venčit byste jej měli hned po probuzení, po každém jídle, po větším napití, po hře. Za několik dnů bude štěně čistotné.
Pokud ho po dobu vaší nepřítomnosti budete někam zavírat, mělo by mít možnost se vyvenčit na noviny či na hadr.

Metodika výcviku štěňat
Vycházky začínáme 3x denně po 5ti minutách a postupně je prodlužujeme až na 30 minut.
Vycházky děláme před krmením a zpočátku vyhledáváme nerušená místa. Při vycházkách upevňujeme vztah mezi štěnětem a majitelem, usměrňujeme reakce štěněte na podněty, se kterými se setkává, vytváříme první návyky a učíme prvním zákazům.
Všechny požadavky musí být uplatňovány hravou formou a po provedeném výkonu musí být dána štěněti odměna – musí být vyjádřena radost majitele slovy nadšené chvály provázená hrou s oblíbenou hračkou nebo pamlskem.
Ve všech případech začínáme štěně učit v lehčích podmínkách a postupně zesilujeme vlivy okolního prostředí. S výcvikem rozhodně nespěcháme, vyplatí se trpělivost a důslednost.

Přivyknutí na jméno, přivolání
Jméno psa vyslovujeme v laskavé intonaci vždy, když mu neseme jídlo a nebo když s ním půjdeme na procházku.
Potravu dáváme až po vyslovení jeho jména. Tímto postupem si pes na své jméno rychle zvykne.
Před odchodem na vycházku spojujeme jméno s povelem Ke mně! Jméno psa v souvislosti s podáním potravy neustále utvrzujeme.
Na vycházkách, na které chodíme zásadně před krmením, použijeme jméno psa, na které reaguje v souvislosti s potravou s povelem Ke mně!
Štěně bude reagovat okamžitým příchodem, za což jej odměníme chválou a malým pamlskem (osvědčený je kousek eidamu nebo masa o velikosti nehtu na palci).
Tento povel opakujeme několikrát během vycházky, ale nespojujeme nikdy s připoutáním psa na vodítko. Psi jsou velmi všímaví a pokud si spojí povel Ke mně! s koncem všech radovánek, rychle se jej naučí ignorovat.

Přivyknutí na obojek a vodítko
Pro začátek volíme obojek z měkké kůže nebo látky. Jakoby nic jej dáme štěněti na krk a zabavíme ho nějakou činností.
Pár dní se možná bude drbat, ale při každém pokusu se jej budeme snažit zabavit nějakou hrou. Obojek sundaváme jen na noc.Takto si štěně rychle přivykne a obojek mu přestane vadit.
Vodítko spojujeme štěněti s vycházkou, tedy s příjemnými zážitky.
Zpočátku připneme vodítko a vyjdeme před dům. Necháme pejska rozhlížet a v případě zájmu o průzkum jdeme za ním. Nové podněty odpoutají zájem štěněte o vodítko. Rozhodně štěně na vodítku nikam netaháme a nenutíme.
V prvních dnech ponecháme na něm zda a jak daleko se vydá, pokusíme se zapojit jeho tzv. následovací instinkt, který mu velí následovat matku, nyní vás.
Až poté, kdy si štěně na vodítko navyklo, nemá snahu s ním bojovat ani ho kousat, prudce změníme styl vycházky. Do nynějška jsme víceméně chodili podle vůle štěněte, teď mu dáme najevo naši nadřazenost tím, že budeme měnit směr chůze dle libosti a štěně na vodítku musí jít podle nás. Tím štěně jednoduše pochopí, kdo je vůdce a že je nutné jej následovat, ať se děje cokoliv.
Na vycházkách přivykáme štěně postupně také na pouliční ruch, lidi, auta, atd. Dodržujeme zásadu, aby přivykání bylo postupné, štěně mohlo nové podněty očichat, poznat je. Při objevení každého nového podnětu je chválíme, v případě že štěně projevuje bázlivost, je třeba si s ním hrát, chválit je a povzbuzovat.
V každém případě musí mít štěně ve svém majiteli oporu.
V případě, že vidíte, že je štěně nejisté, ukažte mu svou odvahu a neohroženost. K neznámému předmětu se suverénně přibližte, dotkněte se ho rukou, případně do něj kopněte. Štěně uvidí váš klid a uklidní se také.
Nikdy nedělejte to, že byste si ke štěněti klekli u uklidňovali jej hlazením. Tím v něm jen vyvoláte pocit vlastní bezradnosti a ještě větší paniky.

Přerušení nežádoucí činnosti
Ve věku, kdy si štěňátko odebíráme je pro něj samozřejmá ohromná zvědavost, kdy musí vše důkladně prozkoumat, očichat, ochutnat a samozřejmě rozkousat.
Je jen na nás, jaké mu určíme meze chování. Je důležité nechat jej se vším seznámit, je ovšem také důležité umět mu říci dost, když jeho stisk byl už příliš silný, když si vybral jako hračku vaše nejoblíbenější boty, když na vás zkusil zavrčet, když jste mu chtěl vzít hračku, pamlsek či misku se zbytkem krmení.
Musíme postupovat podle závažnosti situace. Pokud si hrajete na okusovanou a stisk jeho jehliček vás už zabolel, není nic jednoduššího než zaječet cosi jako „au“ a hru ukončit. Štěně má ještě instinkty z doby, kdy si hrálo se sourozenci a takovéto zaječení bylo signálem, že už je to moc.
Pokud si váš mazlíček vybral jako hračku něco co není dle vašeho názoru vhodné, použijte povel fuj! a lehkým chytnutím za čumák mu oddálíme hlavičku od zdroje nežádoucí činnosti. Zároveň mu nabídneme hračku nebo hlodací pamlsek, kterým se na určitý čas zabaví.

Rady pro úspěšnou výchovu psů
Porozumějte svému psovi
Výchova psa se zakládá především na správné komunikaci mezi člověkem a psem. Za tímto účelem se Vy musíte naučit vcítit se do myšlení svého psa a do jeho přirozených instinktů.
K učení a jednání je nutná motivace – tedy nenásilně přimět psa, aby vás poslouchat chtěl.

Dávejte povely
Pokud chceme, aby náš pes poslouchal na určité povely, musíme mu je sdělit tak, aby jim rozuměl a aby povel pochopil.
Pro jednu a tu samou věc používejte vždy jen jedno slovo. Tento povel vyslovte klidně, přátelsky, ale důrazně tak, aby jej pes rozlišil od běžné mluvy.
Aby pochopil, že se týká jeho, oslovte jej jménem a jakmile vidíte, že pes vnímá, vyslovte povel. Od začátku si zvykněte dávat všechny zvukové povely jen jednou.
Pokud je pejsek ignoruje, musíte okamžitě reagovat, a to ve vteřině, kdy jste zavřeli ústa. Váš pes se v žádném případě nesmí naučit, že všechno řeknete třikrát, než si povel prosadíte. Dali byste mu pak pocit, že to vlastně nemyslíte až tak vážně a podle toho by se také choval.
Samozřejmě nesmíte zapomenou psa pochválit, když něco udělá správně. Pes pak ve vás objeví pravého vůdce smečky, kterého bude milovat a ochotně a radostně poslouchat.

Upevňujte naučené cviky
Psi velmi rychle pochopí jednoduché cviky, což však neznamená, že by tyto povely promptně prováděli v jakékoli situaci. Zde pomůže jen jedno – cvičit a zase cvičit. Optimální je cvičit 3x denně 5 – 10 minut podle věku psa a jeho schopnosti se soustředit. Cvičení vždy zakončujeme úspěchem, tedy cvikem, který pes již s jistotou ovládá a za který jej můžeme náležitě odměnit. Bude se pak na každé další cvičení těšit, upevňujeme pozitivní motivaci.

Chvalte za žádoucí chování
Psi se učí rychleji pochvalou než trestem. Pochvalte psa v přímé návaznosti na úspěšně provedeny cvik. Tedy okamžitě! Pochvalu, která následuje až o několik vteřin později, si pes již se cvikem nespojí.
Při pochvale je důležité použít odpovídající tón hlasu. Chvalte vždy vyšším, jásavým hlasem, klidně projevte nadšení. Vašemu psovi je nutno sdělit, že jeho výkon byl něčím naprosto fantastickým.

Usměrňujte nežádoucí chování
Usměrnění by mělo být pro psa nepříjemným překvapením a mělo by následovat okamžitě poté, co pes projeví nevhodné chování. Rychlost vaší reakce je rozhodující, protože je důležité, aby „trest“ byl spojován jen a pouze s nevhodným chováním.
Usměrnění hlasem by mělo být téměř vždy dostačující. Hlas by měl být hluboký, určitý, rázný. Postačí krátký povel Ne! nebo Fuj!
Dalším stupněm je pak tlak ze shora na čumák, při vážnějším provinění chytnutí a lehký stisk.
Po usměrnění pes potřebuje klidovou fázi, v níž se může zase vrátit do rovnováhy. Majitel by se měl v této době chovat vůči psovi pasivně. Žádné další výčitky a hrozby.
Poté je velmi důležité „udobření“.

Buďte vůdcem smečky
Pes se musí naučit, že Vy jste „alfa jedinec“. Respektovat vás bude jen tehdy, pokud k vám bude mít důvěru. A tu si musíte nejdřív zasloužit.
Od přírody má pes o svém vůdci celkem jasnou představu.

  1. Vůdce smečku ochraňuje
  2. Vůdce smečku živí
  3. Vůdce trestá neposlušnost
  4. Vůdce stanovuje hierarchické pořadí ve smečce.
  5. Pokud má pes pocit, že něco z toho nefunguje, musí s tím něco udělat, jinak bude dle jeho názoru smečka v ohrožení

Jak docílit a upevnit postavení vůdce
a) důvěra
• Chovejte se v každé situaci sebejistě. Vy vždycky víte, co dělat a jak to dělat. Dávejte řečí svého těla psovi pocit, že máte situaci pod kontrolou. Toto je důležité zvláště v počátku, kdy štěně ještě tápe, může být z některých situací nervózní, vyplašené. Zde pomůže třeba významné zívnutí a otočení hlavy stranou, čímž dáte pejskovi najevo, že se situací nemusí zneklidňovat.
• Nikdy nedovolte, aby štěně napadl jiný pes. Vždy se postavte před něj a nebezpečí zažeňte. Tím získáte jeho důvěru v to, že s vůdcem se mu nemůže nic stát.
b) stanovení hierarchie
• Vůdce smečky může dělat věci, které ostatní nesmějí, a protože on může, je tedy vůdcem.
• Vůdce jí jako první a nekrmí psa od stolu, stejně tak i ostatní členové rodiny.
• Při příjezdu domů se přivítáme s ostatními členy rodiny a pak teprve se psem. Vůdce vždy vstupuje do dveří první.
• Vůdce vyhledává k odpočinku ta nejpříjemnější místa.
• Pes by si měl zavčasu zvyknout, že lidé mají ve všem přednost.
• Vůdce určuje začátek a konec společných aktivit, jako hraní, mazlení nebo honění.
• Výše postavený člen smečky se níže postaveného dotýká kdy chce a jak chce. Týká se to zejména péče o srst, ošetření drobných poranění atd.
• Je samozřejmé, že ochotná spolupráce psa by měla být řádně odměněna.

Rozpoznání imponujícího a výhružného chování
Pes, který má sklony k dominantnímu chování, samozřejmě se nezaměří hned na vůdce. Bude se pokoušet postupovat krok za krokem a přeskakovat v hierarchii jednotlivé členy rodiny, tak jak to vidíme v přírodě.
Jen tehdy, pokud rozpoznáte imponující gesta svého psa, můžete mu dát správné odpovědi a eliminovat nežádoucí chování.
Gestem dominantního chování je např. tzv. „naskakování“. Psi obejmou nohu osoby, kterou chtějí otestovat a pohyby naznačují krycí akt. Toto chování bývá pozorováno jak u psů tak u fen a nemá nic společného s pářením. Spíše dává najevo pocit dominance psa a nesmí být tolerováno.
Psi obvykle začínají s takovými drzostmi u slabších rodinných příslušníků např. u dětí. V takových situacích byste měli okamžitě zvolat Fuj!, přimáčknout mu čumák k zemi, nebo jej otočit na záda, popř. jej odvést do jiné místnosti (separovat jej od zbytku smečky).
Dalším stupněm může být zavrčení, ukazování zubů, štípnutí nebo dokonce kousnutí.
Je tedy důležité, abyste při prvním náznaku imponujícího chování zasáhli a svému psovi vyjasnili, že musí respektovat všechny rodinné příslušníky.

Vybraná senzitivní období vývoje psa
Ve vývoji psa byla vytyčena některá senzitivní období vývoje v polovině 20. století (Scott, 1958). Jejich projevy pochopitelně ovlivňuje individualita (daná plemenem i osobními dispozicemi jedince). Různí mladí psi proto prožívají vývojová období strachu různě. Na některých zvířatech není téměř poznat, že právě tímto obdobím procházejí (to platí zvlášť pro zástupce plemen, která byla záměrně šlechtěna tak, aby bylo posíleno odvážné chování, např. pro teriéry. Individuální vývoj může zasáhnout i do vývojových fází. Jednotlivé fáze nastupujídříve či později.
Znalost a respektování vývojových stadií a klíčových období vývoje může v socializaci i ve výcviku velice pomoci (Dodge, 1989).
Pro psovody je důležité znát období zvýšené odvahy a období zvýšeného strachu. První období zvýšené odvahy probíhá (obvykle, vždy existují odchylky od průměrného vývoje) mezi 5. až 8. týdnem věku (tedy ještě u chovatele). Štěně je v těchto týdnech zvídavější, vnitřním puzením, které Karel Čapek v Dášeňce popisuje jako Hlas matky Přírody je nutkáno k objevování nových věcí, zvířat a lidí. V tomto období platí pravidlo „čím více tím lépe“, tedy, že by štěně mělo mít co nejvíce možností poznávat lidi, psy, jiná zvířata, různá prostředí. Zároveň je třeba štěně dobře zabezpečit, aby někam nespadlo či se nezranilo nebo někomu nepřipletlo do cesty, protože má snížený pud sebezáchovy.
První období strachu přichází v úzké návaznosti a probíhá přibližně mezi 8. až 10. (někdy až 12.) týdnem. V tomto období může příliš nových situací vyvolat velký stres. Před ním je třeba štěně chránit, a proto je vhodné novým situacím štěně vystavovat přiměřeně.
Druhé období zvýšené odvahy probíhá kolem 5. měsíce věku (tedy obvykle již u majitele). Majitel by měl umět nástup tohoto období vypozorovat a celé toto období (tj. cca od 3. do cca 6. měsíce věku) maximálně využít pro socializaci štěněte v tomto období. Měl by ho brát ho co nejvíce s sebou na nová místa, kde může potkávat nové lidi, psy i další zvířata a prožívat různé situace. V tomto věku je štěně skutečně zvídavé a socializace probíhá v souladu s jeho vnitřním nastavením, v závislostech na jeho biomechanismech (Scott, 1958), tj. skoro sama, bez potřeby velkého úsilí a bez větších rizik.
Štěně, které je v tomto období drženo v izolaci, o hodně přijde. Ne, že by nebylo možné psa i později navyknout na ruchy okolního světa, ale bude to stát psovoda vždy mnohem větší úsilí. A u povahově slabších jedinců se mohou následky nedostatečné socializace v tomto období projevovat po celý život, i když se psovod bude snažit sebevíc promeškané napravit.
Toto období provází také snížený pud sebezáchovy. Tedy, že se štěně pouští i do aktivit, které jsou pro něj nebezpečné, že na sebe neumí dávat pozor. Psovod by proto měl v tomto věku štěně obzvlášť hlídat. Právě v tomto věku přijdou štěňata snadno ke zraněním způsobeným příliš divokou hrou, např. nárazem většího psa do štěněte nebo nárazem štěněte do stromu nebo vběhnout pod auto, spadnou ze skály apod.
Čili druhé období zvýšené odvahy je velmi důležité klíčové vývojové období psa.
Druhým obdobím strachu prochází štěně (obvykle, opět existují individuální odchylky) mezi 6. a 8. měsícem. O tomto období velké množství psovodů neví. Nestačí se pak divit, že se jejich ještě nedávno tak veselé a odvážné štěně chová jinak a přemýšlí o tom, co se štěněti stalo, kdo mu asi ublížil. Obvykle se mu nestalo nic, jen vstoupilo do dalšího vývojového období.
Psovod by měl v tomto období změnit přístup, snížit snahu o co nejaktivnější socializaci, vzruchy z prostředí pejskovi přiměřeně dávkovat.
Psovod by měl poskytovat mladému psu oporu. Rozhodně by ho neměl psa za projevy nejistoty ani strachu trestat ani kárat. Nespokojenost psovoda pes vnímá a podrývá jeho sebevědomí. Nepříjemné zážitky, jako např. stěhování či cestu letadlem, by měl psovod pokud možno naplánovat před nebo po tomto období.
V tomto období by měl psovod bedlivě hlídat lidi i psy v okolí, aby jeho štěněti neublížili. Nepříjemné zážitky v tomto období velmi snadno způsobí hluboké trauma, které má někdy i celoživotními následky.
Třetí období strachu se objevuje na prahu dospělosti (pohlavní zralosti) a souvisí s vyplavením pohlavních hormonů. U fen je často spojeno s háráním. U některých psů téměř bez prodlevy navazuje na druhé období strachu, u jiných přichází do několikaměsíční pauze. Mladí psi sami sebe a své zdroje více hlídají, a to hlavně před jinými psy (projevují se teritoriálně). Psovodi toto přirozené chování z nejistoty nazývají „agresivitou“ a mladé psy za ně trestají místo toho, aby jim poskytli jistotu.
V tomto období psi (zvlášť ti, kteří žijí ve smečce a mají proto dost společenských kontaktů) přestávají vyhledávat nové vztahy s jinými psy a začínají ostatní psy rozlišovat na „naše“ a „cizí“. Je proto velkou chybou psovodů požadovat po nich, aby byli s každým psem v parku kamarádi. To většina mladých psů v tomto věku nezvládne, protože to je proti jejich přirozenému puzení. A když nemají možnost z kontaktu důstojně odejít (druhý pes je příliš sociálně aktivní), začínají se bát a cenit zuby, vrčet, chňapat nebo i kousat.
Pokud jim jejich psovod a okolí neporozumí, dostanou nálepku „agresor“ a už se to s nimi vleče. Přitom by stačil citlivější přístup psovoda. V tomto věku by se měl psovod snažit o to, aby jeho mladý pes cizí psy ignoroval. Nikdy by ho neměl nutit, aby je měl rád a hrál si s nimi.


ATISON CHOVATELSKÁ STANICE CANE CORSO

Luníkov, 27321 Hobšovice, okr. Kladno | tel.: +420 777 140 116 | +420 777 140 141 | E-mail: atison@seznam.cz